Jeroným Janíček, Praha (plus šestnáct podpisů dalších spolupracovníků Radia 1)

Na konci minulého týdne jsem od vás obdržel fax, ve kterém mi sdělujete své obavy z možnosti zneužití stávajícího paragrafu trestního řádu o šíření toxikomanie. Jako příklad nesmyslné perzekuce na základě uvedeného paragrafu uvádíte stíhání nakladatelů VOTOBIE Olomouc.

Přestože se protidrogovou problematikou ve svém úřadě nezabývám, rozhodl jsem se prozkoumat za pomoci právních odborníků uvedené ustanovení trestního zákona. Paragraf o šíření toxikomanie by v něm měl podle mého názoru zůstat, ale budu se zajímat o případnou možnost modifikace tohoto předpisu tak, aby jej nebylo možné zneužít.

J. Konečný, Myslibořice, M. Syrová, T. Číhal, J. Novotná, Jaroměřice n. Rok.

Vážený pane státní zástupče, dovoluji si Vám sdělit, že považuji trestní stíhání nakladatelství VOTOBIA za vydání knihy Vaříme s konopím za protiústavní a odporující základním principům demokracie. Stejně tak vyslovuji nesouhlas s obviněním jednoho ze spolumajitelů Votobie pana Tomáše Koudely, kteréžto považuji za absurdní a krajně alarmující čin. Knihu Vaříme s konopím pokládám za zcela legitimní vydavatelský počin, neboť publikace čtenáře nenabádá ke konzumaci drogy, nýbrž pouze informuje o způsobu jejího zpracování a využití. Je s podivem, že zcela ignorujete právo svobodného šíření informací a vyslovení nonkomformního názoru považuje za útok na státní orgán. V neposlední řadě bych rád uvedl, že Votobia přispívá již několik let k rozvoji kulturního cítění a vzdělanosti nezanedbatelné části naší populace. Z mého pohledu se mi celá causa jeví jako konflikt, v jehož pozadí stojí především osobní zaujatost. Vycházím z faktu, že v ostatních demokratických zemích je vydávání obdobných publikací zcela běžnou záležitostí. Apeluji na Vaše svědomí a neprodleně Vás žádám, aby bylo výše zmiňované trestní stíhání zastaveno.

Samotný fakt,

že je možné, aby za vydání knihy tohoto charakteru byl v této zemi někdo stíhán či souzen, považuji za absurdní. Celý případ ve mě vyvolává dojem, že uplatňování státní moci se plně shoduje s komunistickými praktikami. Takže s mou podporou může počítat každý, kdo by se měl ocitnout na místě pana Koudely a spol.

Stanislav Sitár, Martina Sitárová, Praha

Nerad připojuji svůj podpis či parafu na listy podpisových akcí, avšak v případě trestního stíhání Tomáše Koudely považuji za osobní povinnost říci "NE!" tomuto fašistickému, omezujícímu a totalitnímu chování státního zástupce Ladislava Prouzy.

Daniel Lepší, Ústí n.L.

Tímto dopisem bychom se chtěli připojit k Vaší výzvě "Svobodu projevu", uveřejněné v časopise Reflex. I my spatřujeme v chování státního zástupce L. Prouzy prvky fašistického, omezujícího a totalitního chování.

Proto se domnívám, že Tomáš Koudela bude odsouzen k vysokému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Řekl totiž pravdu.

Ale aby mu nebylo v cele smutno:

Cenzurováno!!! Zde bylo napsáno, co si o výroku pana státního zástupce myslím já. Bylo to totéž, co si myslel pan Koudela. Soud mi později vysvětlil, že si nic podobného myslet nesmím, a Reflex platil pokutu...

Přesto se k případu vyjádřila spousta mých čtenářů. Mysleli si cosi jiného než soud...

Koudelo, končíš!!

Podívejme se nyní podrobněji jak na výrok Tomáše Koudely, tak na skutečnosti, kterých se týkal. Rozhodujícími znaky fašistického, omezujícího a totalitního chování spatřuji především ve snahách o potlačení svobody tisku a svobodného šíření informací (naplněno státním zástupcem Prouzou zahájením trestního stíhání za kuchařku). Dalším důležitým znakem takového chování je pokus o mocenskou likvidaci jakékoliv kritiky nejlépe pak uvězněním kritizujícího (naplněno státním zástupcem Prouzou zahájením trestního stíhání za Koudelovu kritiku v novinách). Znakem fašistického, omezujícího a totalitního chování je i zatajování důležitých informací před veřejností či médii (naplněno státním zástupcem Prouzou tím, že se Reflexu odmítl vyjádřit ke své dřívější politické příslušnosti). Vyšetřovatel Rytíř se sice jako komunistický pohrobek nechová, ale je bývalým členem KSČ. O panu státním zástupci Prouzovi mohu na základě našeho osobního setkání říct, že se tak chová - vyjadřuje se pouze k obecným věcem a na žádnou položenou konkrétní otázku neodpověděl. Což je u bývalých komunistických úředníků, komunistických pohrobků, zcela typické.

Otevřeně, upřímně a čestně!!!

Státní zástupce Prouza mi v úvodu našeho rozhovoru sdělí, že na mě nemá čas. Usmlouvám to tedy na tři otázky. Je přípustná kritika státního orgánu či státního úředníka? Pan státní zástupce přisvědčí, že ano. Jaká forma kritiky je tedy přípustná? Pan státní zástupce chvíli vysvětluje, že to není jeho starost, naopak jeho starostí je dohlížet na to, aby ta forma nebyla nepřípustná. A že to, co Tomáš Koudela řekl, nepřípustné je. A nevysvětlí proč. Ptám se tedy ještě jednou, co by podle pana státního zástupce směl Koudela říct. Státní zástupce neodpoví.

Takže třetí otázka - zda se jej osobně dotýká onen výrok o komunistických pohrobcích. Pan státní zástupce moje podezření důrazně vyvrátí, že se jej podobný výrok Rozhodně a v Žádném Případě Vůbec Nedotýká.

Tak se položím ještě jednu otázku nad domluvený počet. Jestli byl pan státní zástupce v KSČ. Dozvím se, že pan státní zástupce není povinnen mi na tuto otázku odpovědět. Poté jsem vykázán s tím, že pan státní zástupce již nemá více času.

Studuji tedy dál jeho dopis:

"Na rozdíl od vás si nemyslím, že pana Koudelu stíhám za vyslovený názor, ale za finální produkt - formu tohoto názoru, v níž spatřuji naplnění znaků stíhaného trestného činu."

"A jaká forma kritiky by pro vás byla únosná?" Vyndavám si při tom z tašky nějaké papíry a z nich se na policejní stůl vykutálí tři konopná semínka. Chvíli se bavíme, jestli je panu Rytířovi nemám nechat na jaro, ale nakonec si je vezmu nazpět. A pan Rytíř se vrací k mojí otázce: "Snad by šlo říct: Jsem hrubě nespokojen s rozhodnutím státního orgánu, které dle mého mne omezuje na mém právu hlásat svobodu slova." Ještě se dozvím, že hodnotit trestní stíhání za kuchařku jako projev fašistického a komunistického chování nelze, neboť státní orgán nepřekročil své pravomoci a tudíž, jelikož nežijeme ve fašistickém státě, nemůže být krok státního orgánu fašistický. A že slova fašistický či komunistický mohou hýt chápána jako urážky. Tak se pana nadstrážmistra zeptám, zda byl v KSČ, a on přisvědčí.
Rozcházíme se jako přátelé. Škoda, že mu nemůžu ta semínka nechat.

Kopii jsem přečetl a dostal další papír

- odpověď nadstrážmistra Rytíře:

"V neposlední řadě Vám sděluji, že Vás za Váš otevřený dopis, jak doufáte, stíhat nehodlám, přestože jste po formální stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu, který má název schvalování trestného činu, jelikož vaše jednání bylo vedeno touhou po spravedlnosti, již jste viděl v ohrožení. Z tohoto důvodu není Vaše aktivita společensky nebezpečná, tudíž trestná, což však a priori neznamená, že jsem změnil svůj právní názor na kvalifikaci jednání pana Koudely. Pokud se tak stane, dojde k tomu pouze na základě výsledků vyšetřování, protože jsem vyšetřovatel policie, a nikoliv kupčík práva."

Pak si vyjasňujeme, jak to v našem represním systému vlastně chodí. Pan Rytíř dostal z titulu své funkce vyšetřovatele k přešetření, zda došlo nebo nedošlo k trestnému činu, ze státního zastupitelství ve Vsetíně. Je povinen vyšetřit, zda k trestnému činu došlo. To, že pana Koudelu vyšetřuje, neznamená nutně, že dojde k závěru, že skutečně trestný čin spáchal. Podezření, že k spáchání trestného činu útoku na státní orgán došlo, pojal někdo jiný - konkrétně olomoucký státní zástupce Ladislav Prouza, který ostatně už dříve navrhl trestní stíhání Votobie za vydání konopné kuchařky. Pan Rytíř sám zatím vlastně stanovisko nezaujal.

Fízlárna

je termín, o kterém jsem předpokládal, že zanikl s koncem socialismu. Nikoliv - v Olomouci dosud návštěvníka policie vítají jako na starobolševické fízlárně. Dvojí dveře - jedny malé, pro pěší, druhé velká vrata. Zazvonil jsem na ty malé, kdosi zabzučel, já otevřel a vešel dovnitř. Z kukaně vrátnice vyběhl stařík nevysoké postavy s visačkou Policie ČR a zaječel vysokým hláskem: "Co lezete těmahle dveřma! A kdo vás vůbec pustil!" Na visačce měl napsáno, že se jmenuje Eduard Němeček. Vyfotografoval jsem si ho, a požádal, aby mě ohlásil k řediteli, kam si na něj půjdu stěžovat. Po chvíli to usmlouval (už krotší - pohrobci komunisticko-estébáckých mravů jsou odvážní do momentu, kdy se na ně zadupe) na zavolání nadstrážmistra Rytíře. Ten mě uvedl do své kanceláře a vysvětlil, že má z causy Tomáše Koudely, kterou dostal přidělenou, velkou radost. "Soudci budou mít plat čtyřicet tisíc měsíčně, státní zástupci mají dvacet. Nepříjemné případy samozřejmě vysvětlujeme novinářům my vyšetřovatelé, kteří máme měsíčně deset." Pak mi věnoval xerokopii otevřeného dopisu, který mu posílá pan Petr Dvořáček z Hanáckých novin (dopis otiskly). V článku se mimo jiné píše: Ve faktu trestního stíhání za vyslovený názor spatřuji i já prvky fašistického, omezujícího a totalitního chování. I já mám dojem, že nás tu opět hlídají komunističtí pohrobci. ... Pevně doufám, že mne za tyto veřejně projevené názory budete rovněž trestně stíhat."

V říjnu devadesát pět

je majitelům VOTOBIE (nikoliv vydavatelům druhých dvou knih) sděleno obvinění, podle kterého jsou obviněni z "šíření toxikomanie" podle § 188a trestního zákona. V červenci se celá věc dostává před soud, ovšem soudce olomouckého soudu dr. Petr Angyalossy zastavuje trestní stíhání. Státní zástupce se odvolal a krajský soud vrátil případ olomouckému soudu. Krátce potom byl Tomáš Koudela obviněn z "útoku na státní orgán", neboť se v rozhovoru pro Blesk proti trestnímu stíhání za vydání kuchařky ostře ohradil.

Sedíme s Tomášem Koudelou v "kanceláři" vydavatelství Votobia. Místnost se nechází v bývalé továrně, podlaha je z betonu a zařízení je stylově čisté - co bazar dal. S neutěšeným image místnosti ostře kontrastují police s čisťonkými, novými a krásnými knihami. Produkce nakladatelství. Je vidět, že se firma soustřeďuje spíše na vydávání knih než na budování ouřednického imperia. Možná právě proto leží na olezlém stolku před Tomášem Koudelou tři hromady papírů. První obsahuje dokumenty o trestním stíhání majitelů Votobie za vydání kuchařky Vaříme s konopím. Druhá dokumentuje, jak se jim celnice pokusila zabavit balík knih zaslaných z USA. Ze třetí hromady vybírá Tomáš Koudela nejdůležitější papír: "Tohle je třetí útok státní byrokracie za poslední dobu..."

Stíhám vás jako obviněného z trestného činu ÚTOK NA STÁTNÍ ORGÁN, neboť je dostatečně prokázáno, že jste v době po rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o vrácení vaší trestní věci (šíření toxikomanie) uvedl v rozhovoru s redaktorem časopisu Blesk: "Spatřuji v tom prvky fašistického omezujícího totalitního chování. Opět nás tu hlídají komunističtí pohrobci." ... z charakteru článku vyplynulo, že vaše slova směřovaly na adresu státních ogánů krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a Okresního státního zastupitelství Olomouc.

CAUSA KONOPNA KUCHARKA

Olomoucké nakladatelství VOTOBIA vydává knihy mapující kontroverzní oblasti společenského bytí a vědomí. Rasismus, antisemitismus, underground, alternativní kultura, drogy. U VOTOBIE vyšly například Záblesky paměti Timothy Learyho, Velký marihuanový švindl Allana Ginsberga, Ceremoniální chemie Thomase Szasze... A také víceméně recesní publikace Vaříme s konopím Allana Gottlieba. Žádná z předchozích závažných knih o drogách nevyvolala reakci státní byrokracie.

V květnu devadesát pět však vychází kuchařka. V srpnu vychází v olomouckém listě PULS denunciační článek o tom, že VOTOBIA propaguje drogy. Článek doprovází fotografie, na které jsou vedle konopné kuchařky dvě další knihy o konopí - od jiných nakladatelů.

V této souvislosti je ovšem třeba poznamenat, že VOTOBIA je alternativní či undergroundové nakladatelství pouze tématem svých knih - jinak se jedná o mamutí nakladatelství se sto třiceti zaměstnanci, které vydává každý druhý pracovní den novou knihu. Tedy o potenciálního ohrozitele jakéhokoliv (nejen státního) monopolu na informace.