Vztah k zemi,

slunci a dešti je nesmírně důležitý. Všichni ho ztrácíme - a ti ve městech zvlášť. Jen člověk opravdu cílevědomý dokáže ve městě, k normální práci, ještě pěstovat mrkev. Mrkev má totiž příliš málo slasti na gram. U trávy je to jiné.

Motivaci k pěstování marihuany není tak těžké najít. Stačí si uvědomit, že si vypěstuji takovou trávu, jakou chci. Že nebudu závislý na potupném somrování od kamarádů, na nakupování a na tom, zda padnu na rezonující trávu. Místo toho si mohu vyrobit takovou marihuanu, jakou sám chci. Mezi konzumenty je totiž neobyčejně rozšířená pověra (které sám věřím), že každá osobnost promítá do pěstované trávy své osobnostní charakteristiky a specifika. Čím začít?

Velmi podobné

je to u marihuany. Většina lidí, již marihuanu sami pěstují, kouří dlouhá léta a merihuana jim nedělá žádné potíže. Používají ji k sebepoznávání a k seberozvíjení, stávají se cennějšími lidmi a dospívají k jakési životní moudrosti. Lidé, kteří rezignují na existenciálně hodnotný život a tráva se jim stává permanentním oblbovadlem, se přednostně rekrutují z "požíračů marihuany", již koukají, kde co sehnat, a sami nejsou nikdy schopni něco vypěstovat.

Pěstování vlastní marihuany pro vlastní potřebu totiž dostává vlastní konzumaci do zcela jiného rozměru. Při kouření neprožíváme účinky "nějaké drogy", "koupeného svinstva", ale fruktifikujeme výsledky obrovské, dlouhodobé snahy a mnohaměsíčního úsilí.

ZAHRADNÍKÚV ROK

V této kapitole se čtenář dozví základní agrotechnické údaje, naučí se věnovat trávě veškerou péči, a hlavně - pochopí, proč je vlastnoruční pěstování marihuany mnohem lepší než její nákup.

Proč?

V chytrých knihách psychiatricky pomazaných hlav se občas mluví o alkoholismu anglosaského typu (projevuje se nekontrolovaným pitím s typickým příznakem - abstinence je snazší než omezené pití) a o alkoholismu italském nebo francouzském. To má prý mít kontrolovaný průběh a vyznačuje se hlavně tím, že není možné vysadit.

To samozřejmě není alkoholismus. To je pouze způsob života, ke kterému alkohol patří. Po vysazení nastává sice abstinenční syndrom, ale po jeho překonání "návyk" (pokud opravdu o návyk šlo) mizí.

Termín v podstatě neznamená nic jiného než konstatování: U Francouzů či Italů (ale spíše ve smyslu lidí, kteří sami pěstují révu a vyrábějí víno) se klasický návyk nevyvíjí. Pijí sice často, dlouhá léta, ale nestanou se otroky alkoholu. Až do pokročilého stáří užívají a používají alkohol - třeba denně - ale alkohol nevládne jim.

Kdo vyrobí...

V Československu sice není zakázáno drogy brát, ale vyrábět je nesmíte. Ani pro vlastní potřebu. Neexistuje však zákon, který by zakazoval pěstovat historické kulturní rostliny. Třeba k okrasným účelům.

Přesto se policie na podzim devadesátého roku bavila sklízením marihuanových políček. Zakuklení Rambové s nesmírně drahým výcvikem, určení na boj proti profesionálním teroristům, se nechávali v neprůstřelných vestách fotografovat před nakradenou trávou. Represe trávy začala a jeden z případů (viz příloha) je odstrašujícím mementem.

Abychom se vyhnuli osudu pronásledovaných, musíme zohlednit následující skutečnosti: Pěstování konopě seté trestné není. Trestné není ani přechovávání marihuany pro vlastní potřebu. Trestná je výroba!

Marihuana není droga,

jež by vyvolávala fyziologickou závislost nebo absťák. I když máme velkou chuť, je možné bez ní vydržet. Jediným vedlejším příznakem bude rozmrzelost nebo zklamání - ale jenom na takové úrovni, jako když neseženeme lístky do divadla. Ne větší.

Obchod s drogami - včetně marihuany - je natolik špinavá, riziková a úpadková záležitost, že je lepší se mu vyhnout. Nepřijmout ani roli zákazníka. Tím vlastně nepřímo bojujeme proti peklu dnešní drogové scény a proti vší špíně dealerů a velkoobchodníků. Nikdy jsem drogu neprodal a nekoupil - a věřím, že u toho vydržím do smrti. To je věta, která dává vašemu kouření marihuany určitý rámec, mantinel. Jste možná "feťák", člověk, jenž konzumuje ilegální drogy. Nejste ale svině.

Samozřejmě se budete dostávat do situace, kdy člověk - vám třeba blízký - trávu nezná a chce ji zkusit. Je těžké odmítnout. Ale stejně těžké je pustit vlastní marihuanu z dohledu a nevědět, co se s ní děje. Proto se držte třetí zásady - může vás ušetřit mnoha nepříjemností. Zní: "Zakuř si se mnou!"

Chce-li po vás někdo nezasvěcený drogu a vy nejste schopni odmítnout, dejte si s ním jointa. Pohlídáte jej, budete mít záruku, že to s ním nesekne nebo nezačne vyvádět. A zároveň si budete jisti, že od vás neodnáší drogu, kterou by mohl použít nějakým závadným způsobem.

O tom, že nabídnout nikdy nesmíte mladému nebo neplnoletému, snad není třeba ani mluvit.

Až dosud jsme se drželi stranou "drogové scény", života komunity kolem drog. Bude dobré, když se nám podaří se jí vyhnout i nadále. Čtvrtou zásadou budiž: "Nekoupíš!"

Druhá zásada zní:

"Nešířit!" Je samozřejmé, že každý, kdo trávu má, dá svým kamarádům. Počítá s tím, že až sám mít nebude, dostane i od nich. Důležité jsou dvě věci: Jednak držet okruh oněch kamarádů co nejužší. Optimální je, když žádní takoví přátelé ani neexistují. Druhý důležitý moment je následující: Mezi těmito přáteli by měli být výhradně lidé, kteří trávu znají, pěstují a často, či dokonce pravidelně kouří. Mělo by se jednat o lidi podobných zásad, jaké zde popisuji. Pokud totiž dáte takovému člověku krabičku trávy, prakticky nic neriskujete. Pokud byste dali někomu, kdo nemá s trávou zkušenost, rozšiřujete počet lidí v kontaktu s drogou. A to je minimálně nesolidní. Trávu můžete dát jen člověku, pro něhož není ničím novým.

Tento zákon

se bude pravděpodobně brzy měnit. Ale za existující úpravy stačí kuřákovi marihuany dbát na následující zásady.

První a svatou zásadou pro každého, kdo přichází s trávou do styku, budiž: "Neprodáš!" Drogu nesmíte nikdy nikomu prodat. Za žádných okolností, doslova i kdyby na chleba nebylo. Dealer není člověk. Dokonce ani zvíře - zvířata se vzájemně neničí. Dealer je bestie, pro niž by měly být vyměřovány ty nejtvrdší tresty včetně trestu smrti. Pokud chcete uchovat svoji osobu a svědomí čisté, nikdy žádnou drogu neprodávejte. S první mincí utrženou za drogu se definitivně loučíte se slušnou společností a zařazujete se mezi čuňata.

S trávou, ne pro trávu

Základní problém - to jest, jak žít ve světě, kde drogy existují, a naučit se s nimi žít - odborníci prakticky neřeší. Nepovažuji za reálné vytvořit zde spolehlivý návod, jak léta trávu kouřit a nevytvořit si psychický návyk, nestat se jejím otrokem. Jenom několik základních zásad:

- nikdy nekouřit bez toho, aby s tím bylo spojeno ještě něco jiného, nějaká slavnostní, nevšední příležitost. Nebrat trávu jako běžnou součást dne;

- nikdy neomezit okruh lidí, se kterými se stýkáme, výhradně na travaře;

- nikdy nekouřit trávu v okamžicích hlubokého smutku nebo osobního neštěstí;

- nikdy nekouřit o samotě.


Legislativa

V této kapitole se čtenář dozví, jak se nenechat zavřít...



Kdo pro jiné přechovává... Formulace našeho zákona je chválabohu poměrně tolerantní. Náš trestní zákon netvrdí, že by konzumace drog byla trestná. Netvrdí ani, že by člověk nemohl pro svoji potřebu drogu přechovávat. Paradoxně ale nejsou stanoveny žádné limity, takže je vlastně obtížné stíhat i dealera, u kterého se najde několik kilogramů tvrdých drog. Pokud je dostatečně tvrdý a nepovolí... Teoreticky i tunu heroinu můžete mít pro vlastní potřebu...

Mnohem důležitější

jsou ale účinky psychické a sociální. Jak jsem uvedl již výše, tráva zvyšuje tolerantnost a jistý duchovní rozměr existence. Mezi kuřáky je většina lidí se smyslem pro jiné lidské hodnoty, než je hromadění peněz, sektorových souprav a panelových obýváků.

Nevím, zda byla i u THC objektivně prokázána podobná vlastnost, jakou má LSD - zkušenost s intoxikací snižuje u člověka F-skór. (F-scale je míra rigidity, nepružnosti a konzervativnosti myšlení, míra "fašizujícího" uvažování.) Považuji to však za pravděpodobné. Zhulený člověk totiž díky trávě pochopí vícerozměrnost reality, existenci více pravd a více světů vedle sebe. Jakýkoliv jednoznačný idol, ideál či zásada mu začnou připadat minimálně prostoduché, většinou však agresívně stupidní. Proto má menší tendenci podlehnout svodům lákajícím lidi do tupého, řvoucího a agresívního stáda. Tráva - přes tradované pověry o brutálních "assasinech", původně "hašašínech", konzumentech hašiše - snižuje i agresivitu. A - rovněž v literatuře tradované agresívní chování při intoxikaci - je také jevem zcela raritním.

Jinou neoddiskutovatelnou pozitivní stránkou trávy je intervence do psychiky, anxiolytický a antidepresívní účinek. Přesto samozřejmě nesmějí trávu dostávat ani pacienti s neoperovatelnou rakovinou nebo AIDS.

Mezi tradované účinky se řadí především zkvalitňování imunity. Feťáci jsou skálopevně přesvědčeni, že tráva je spolehlivě chrání před častým nachlazením, ale i před AIDS. V případě rýmy jsem tomu ochoten i věřit.

Nepřímý účinek na zdravotní stav má tráva díky tomu, že specificky mění psychiku svých konzumentů. Mezi kuřáky se vyskytuje značné procento (rozhodně vyšší, než odpovídá průměru populace) vegetariánů a vůbec lidí, dávajících přednost přírodním a ekologicky nezávadným potravinám. To má pak vliv i na jejich celkový zdravotní stav. Podobně se projeví i částečná nechuť k alkoholu, která je u kuřáků častá. Informovaní kuřáci, pro něž sice není tráva jediným smyslem života, ale i koníčkem, zároveň podle mých zkušeností odmítají tvrdé a skutečně nebezpečné drogy razantněji než ostatní populace (především "pivní").

Pozitivní důsledky kouření marihuany

Už vidím, jak prohibicionisté skáčou do stropu.) Marihuana má nepochybně vedle negativních dopadů na lidské bytí a organismus i účinky pozitivní. Mnoho z nich se traduje na úrovni feťáckých pověr, některé jsou ale prokázány natolik seriózním výzkumem, že je nepopírají ani fanatici.

Mezi ty "ověřené" účinky patří především snižování nitroočního tlaku. Tedy efekt, který by byl krajně potřebný při léčbě glaukomu, zeleného zákalu. Represionisté ovšem odmítají marihuanu mezi léřivé rostliny (či THC mezi léky) zařadit, a tak zelený zákal ročně přivádí statisíce lidí k oslepnutí.

Důsledky

jsou podobné jako propadnutí libovolnému jinému ideálu - ať už je to fanatická víra, dobročinnost, nebo počítače. Lékaři tvrdí, že kouření trávy může ovlivnit psychiku následujícím způsobem: pasivita, poruchy paměti, chápavosti a intelektu vůbec, v krajních případech demence a schizofrenie. Tyto jevy jsou samozřejmě mnohem méně časté, než tvrdí zastánci prohibice. Nelze však popřít, že způsob života "s trávou" je skutečně pasívnější, pomalejší a méně výkonný než způsob života mladého manažera. Otázkou zůstává, kde je optimum - zda alespoň částečné obrácení "dovnitř" není lidsky cennější než naprosto absolutní příklon "ven".

Sociální důsledky psychické závislosti

Zcela záměrně nechci mluvit o sociálních důsledcích kouření marihuany jako takové, ale jen o důsledcích závislosti na ní. Tvrdím totiž, že konzumace trávy nemá žádný nepříznivý sociální dopad - spíše je ve svých důsledcích příznivá pro rozvoj společensky uznávaných a nedostatkových hodnot, jako je tolerance nebo schopnost empatie. Psychický návyk může ovšem vést k tomu, že se pro člověka nestane modem vivendi bytí s trávou, ale bytí pro trávu. A to samozřejmě - jako život pro každý ideál - vede k zanedbávání všeho ostatního. V krajních důsledcích až k rezignaci na jakékoliv seberozvíjení a sebepřekonávání, které není bezprostředně spjato s kouřením marihuany.

V takovém případě dostává poznávání reality pomocí trávy zcela prvořadý smysl a veškeré ostatní cesty mizí. Člověk, jehož už nezajímá nic jiného než tráva, nechodí do jiné společnosti než mezi travaře, poslouchá jen "vyhulenou" muziku, mluví prakticky jen o marihuaně...

Jde o podobný mechanismus,

který způsobuje u tolika našich spoluobčanů šok z tržní reality. V uplynulých letech jsme měli možnost v libovolném masmédiu slyšet, co je to ten kapitalismus za hrůzu. Zástupy hladových nezaměstnaných se střídaly s hrozbou touhy po světovládě a vykořisťováním ubohého dělnictva. V zástupu lží pak naprosto zapadly i skutečnosti daný systém doprovázející a z nichž nikdo radost nemá - třeba kriminalita. Náš občan je jimi proto dnes překvapen, přestože je měl možnost poznat. Byly ale dobře schovány v balastu lží.

Konzumace marihuany skutečně může vést ke konzumaci tvrdých drog - ale jen díky tomu, že společnost bere drogu jako drogu a prezentuje je stejně. Bariéra bránící člověku píchnout si heroin nebo pervitin je proto u kuřáků marihuany snížena. Oni přece drogy už berou... Marihuana skutečně může být vstupní branou pro tvrdé drogy - ale jen díky lžím propagandistů.

Tvrzení

(které se stále ještě objevuje), že jeden joint může z člověka udělat závislého narkomana, už vyrobilo víc skutečných narkomanů než všichni českoslovenští dealeři dohromady. V současnosti, kdy rozhodně nežijeme ve společnosti bez drog, si totiž může prakticky každý podobná nesmyslná tvrzení ověřit na sobě. A najednou pozná, že se stal obětí lži. Přestává věřit informacím o drogách, bere je všechny jako propagandu a bez jakýchkoliv zábran si pak intravenózně aplikuje velkou dávku heroinu. Nemůže se mu přece nic stát - o heroinu četl to samé co o jiných drogách. Hašiš vyzkoušel bez nejmenších následků, takže mu neublíží ani tohle. V pitevně se pak nestačí divit, že tentokrát populární článek nelhal. Na předávkování heroinem se totiž opravdu umřít dá.